Fraktál, jógový mikropříběh

„Já si myslím, že to ta jóga minule, že mi to nějak neudělalo dobře.“ Jedna z vět, které slýchávám velmi zřídka (naštěstí) vedle těch posluchačsky oblíbenějších, jako například: „Ach to je paráda, cítím se jak v ráji.“; „Je mi teď tak krásně.“; „Potřebovala bych to cvičení každý den…“  Pravda je, že po lekci se toho o cvičení občas hodně namluví…. Stejně jako mimo lekce. Uznáte, že důležitý je také počin. Ale zpět k původní negativní formulaci možného výsledku předchozího jogového klání.

Hra pozornosti probíhá u každého z nás permanentně a stejné je to i se schopností směřovat své myšlenky. Vždyť i na józe, stejně jako kdekoliv jinde, se s myšlenkami doslova protrhl pytel a naše mysl brblá brblá a brblá. Zastavit ji můžeme leda na okamžik, jakkoliv ta možnost udělat to je tu neustále. Na nás záleží, zda a jak se příležitosti dokážeme chopit.  Pokud mi mysl při cvičení pomyslně vyjádřeno říká: „Tenhle pohyb Ti něco nepříjemného připomíná!“, může to být poukaz na staré zranění a tedy nutnost přibrzdit anebo nepokračovat v pohybu, eventuelně jej alespoň zjemnit. Stejně tak to může být upozornění na možnost právě teď rozpustit onu stagnaci anebo prozatím alespoň její část, jednoduše ve výdechu. A které řešení je správné? A kdo mi na to odpoví? Kdo poradí? To může zodpovědně posoudit pouze majitel otázky! Vždyť mysl nás stále školí a ani jógový učitel nevidí do hlavy svého žáka, stejně jako nevidí do jeho kuchyně či domácnosti, do rodinného příběhu či jeho rodokmenu. Zkušený jógový učitel maximálně tuší, možná naciťuje a nazírá některé věci a souvislosti, ale z nich nemůže dělat žádné závěry. Tedy neměl by, pokud nedojde mezi jím a žákem k rozhovoru nebo diskusi o tom. Většinou takový rozhovor probíhá v šabloně „jeden na jednoho“. Ve skupině se takto obvykle neprojevíme, není-li intimita a společenství dlouhodobější, zralé a zdravě důvěrné. Jen připomenu jógovou Jamu – Astéja (nepřivlastňuji si, co mi nepatří), snad lze demonstrovat i skrze kvalitu Nijama – Santoša (tolerance a přijetí). Jinak řečeno: Poskytuj pomoc, raď a vyjádři svůj názor, pokud jsi o to požádán. Ani pravomoci nás jógových učitelů nesahají dále než do roviny konzultanství a jestli Vám někdy připadáme osvícení… Ehm, tak věřte, že to je jen množstvím nastřádané TRPĚLIVOSTI – týden od týdne, lekci od lekce, od studenta ke studentovi. Snad trpělivost může občas prozařovat v některém barevném spektru do naší aury a působit tak dojmem svatozáře 🙂 Myslím však, že to ještě nebude u mnohých z nás svatozář.  Tedy nevím vlastně… Vlastně vím někdy stejně málo, jako víte vy. Jen možná vnímám Vás více jako své zrcadlo, než přijímáte vy mne, jako zrcadlo své. Ale to je jen praxe a ty roky zdravé sebereflexe.  Anebo i to je jen můj sebeklam? 🙂

Domnívám se, že ta TRPĚLIVOST je pro jógového učitele stejným darem (od jeho žáků), jako jsou jeho darem žákům ty pozorně, jemně citlivě a taktně řečené instrukce a učitelův laskavý pozorný přístup. Takže v klidu, přátelé. Opět nádech a výdech a budeme osvícení blíž brzy všichni. Udžíme-li si harmonii, balanc a hlavně střed. Vydržte pokud možno s dechem v ásánách – takový je můj vzkaz na závěr a směřujte své myšlenky, kam uznáte za vhodné. Buď svůj stav či situaci „prodechněte“ nebo „nechte být“ a přejděte pozorností jinam. Neobvyňujte však prosím z eventuelního neúspěchu starou dobrou paní jógu.

Poznámka: Inspirace k tomuto textu přišla ve snu.

Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře. Zásady zpracování osobních údajů