Shanti shanti AUM a prosím, ať mír dál zůstává s touto krajinou!

V září se synchronizujeme do rytmu společnosti. Jak se máte Vy kolem začátku školního roku?
Vy, co máte děti už odrostlé možná tolik nevnímáte. Ale vzpomínáte si? I tenkrát přibylo aut v ulicích, vidíte je teď také předpokládám. Teda pokud nežijete právě v letovisku nebo ve středu turistické oblasti, myslím že vnímáte, že z aut vyskakují tvorové s aktovkama a titéž poletují různě chaotickým způsobem i po ulici. A nad nimi jejich anděl, říkám si vždycky, když vypouštím své dva školáky samostatně do ulic. Co je ale zatím? Utrpení desetitisíců vystresovaných rodičů anebo klidní harmoničtí a usměvaví dospěláci, kteří svým dětem na jejich cestě k samostatnosti mávají radostně z oken. Kéž jsem Vás teď rozesmála.

My tedy doma ráno za odcházejícíma školákama z okna koukáme, ale spíš abychom uzavřeli to bájné ranní mantýrium a pousmáli se jejich způsobu zkratky parkem vedoucí pod zábradlím (kdo by přímou cestu obcházel po chodníku, když už ráno jde zažít trochou dobrodružství). Ve zkratce, jak vypadá naše ráno. Plné pokynů (hádám, že jako u většiny podobně postižených): „vstávej, obleč se, svačinu, dopij to, zuby, máš všechno, bundu, běž už … “ A pak abychom se přeladili na svůj pracovní den!  U nás trochu atypické, protože oba částečně pracujeme z domova, jsme zařazeni do společenské kategorie povzneseně nazývané „freelancers“.

Vidím ten chaos i jinde a přivádí mě to k myšlence, kolik energie vydáváme na začátku školního roku na to, abychom se společensky synchronizovali? Někdy mám pocit, že mě osobně to stojí všechny jogínské síly 🙂 Abyste rozuměli, jogínka má své rituály a pravidelné úkony, jež ji povznáší a udržují v klidu harmonii pozitivitě i nadhledu. Ale jinak režim má jógová učitelka o dost veselejší než zdravotní sestra, hasič či dělník pracující na směny. Pracujeme, kdy se dá, často ochotně a rádi večer a  někdy i radostně o víkendech. Občas se to z týdne na týden změní a vše je jinak, to zkončil jeden kurs a jinde začal další. Tedy řečeno jen tak nebo bez souvislostí, no a co? Ale z pohledu režimu rodiny, dost velkolepé! Každý den jsem často na jiném místě. Naštěstí domov mám jen jeden. Ale nenaříkám si, já si své poslání vybrala a tak svůj úděl hrdě nesu.

Vlastně o letních prázdninách si většinou už trochu naříkám, že se celý skvělý režim mého týdne jaksi rozpadl, a pak v září zase nestíhám valit kukadla. Jak to s náma vypadá? Výhoda je, že ve školním roce vím, zda je pondělí nebo pátek. Což mi v létě někdy uniká. A taky, že každé ráno vstanu přesně na čas a už se svět vrtí i se mnou …  Když víte, jak si ulevovat od stresu – když zhluboka vydechujete častěji během dne, když dýcháte harmonicky třeba alespoň chvíli (pardón) na toaletě nebo během té chvíle, než se uvaří voda v konvici na čaj nebo ranní ovesná kaše, tak jste vítěz. Kdybych nevěděla, že jsem-li uhnaná, tak sebou raději při doběhu do cíle na chvíli plácnu na zem a dýchám si v klidu do hrudníku a do pánve. Jsem-li mrtvá, tak rychle hopnu aspoň na pár chvil do bojovníka nebo si vyšvihnu v průběhu dne pár pozdravů slunce… Kdyby toho nebylo, možná že bych na začátku školního roku trpěla i úzkostí, panikou, strachem, možná depresí z toho, jak se společnost synchronizuje do režimu „přežití“. Ten trvá v Čechách, vyjma podzimních prázdnin, srze to hluboké a temné období rovnodenosti, které mimochodem mám velmi ráda, až do Vánoc. A když mi to náhodou začne vadit, tak si udělám sezení s pranayámou nebo si raději stoupnu na ruce nebo na hlavu. Vše má najednou jiný rozměr i jemnější odstíny barev.

Shanti shanti aum a prosím, ať mír dál zůstává s touto krajinou!

Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře. Zásady zpracování osobních údajů