„Myslím si, že to ta jóga minule, že mi to nějak neudělalo dobře.“
Naštěstí slýchám takové výroky na svých lekcích velmi zřídka. Ovšem, že vítanější jsou ty posluchačsky oblíbené výroky, tak třeba: „Ach to je paráda, cítím se jako v ráji.“; „Je mi teď tak krásně.“; „Potřebovala bych to cvičení každý den…“ Pravda je, že po lekci se toho o cvičení často dost namluví. Stejně jako mimo lekce a jógovny se toho hodně namluví o józe.
Proč si vlastně stěžujeme nahlas? Většinou je to pro nedostatek vnitřního dialogu a soustředění. Nebo proto, že hra o pozornost probíhá u každého z nás permanentně. Někdy je těžké směřovat své myšlenky, stane se také, že na to ještě nejsme zralí. Také chceme tu a tam vyplnit prostor prázdna mezi sebou a těmi, kteří nás obklopují. Slovo se nabízí, jako nejjednodušší způsob. Slovo je projevem aktivity našeho mozku. Také obtěžuje v konvencích naší západní společnosti méně než pohled nebo dotek. Pravda je, že s myšlenkami se doslova protrhl pytel v každé lidské hlavě. Každého mysl brblá brblá brblá. A zastavit ji můžeme leda na okamžik výdechu či nádechu, na okamžik bdělé pozornosti. Zda se takové příležitosti dokážeme chopit? Pokud mi mysl při cvičení říká, tlumočím: „Tenhle pohyb Ti něco nepříjemného připomíná!“, může to být nesmírně důležitý vzkaz! Myšlenka třeba poukazuje na staré zranění (odborně už často vedené jako trauma) a tedy nutnost přibrzdit anebo nepokračovat v pohybu. Ale jindy stačí na základě takovéto výtky pohyb zjemnit, vždyť pěstujeme citlivost pro své tělo. Stejně tak může ona myšlenka směřovat k možnosti právě teď rozpustit dávnou stagnaci anebo prozatím alespoň její část, jednoduše ve výdechu. Občas se tímto může uvolnit lavina emocí, slz.
Je tu ještě jedna fáze rozhodování, a to která z nabízených variant je ta správná? A kdo mi na to odpoví? Kdo poradí? Přátelsky řečeno, toto může zodpovědně posoudit pouze majitel otázky! Vždyť mysl nás na individuální úrovni stále školí. Ani jógový učitel nevidí do hlavy svého žáka, stejně jako nevidí do jeho kuchyně či domácnosti, do rodinného příběhu či jeho rodokmenu. Jedině, že by mu to žák sdělil. Zkušený jógový učitel maximálně tuší, zpravidla se spíše naciťuje nebo tzvn. nazírá některé věci a souvislostech, ale ani tak z nich nemůže dělat žádné závěry. Tedy neměl by, pokud je zodpovědný ke své práci. Nezasahovat znamená neodjímat zodpovědnost prožití vlastního příběhu, neubírat vůli k řešení a k rozhodnutí. Takovou vůli můžeme jógovým přístupem získat nebo posilovat, ale neměli bychom ji jako učitelé nahrazovat. To ať dělají Guru, věříte na ně? Pokud nedojde mezi učitelem a žákem k rozhovoru, mlčenlivost je na místě. A intimní rozhovor probíhá zpravidla za předpokladu důvěrnosti a v relaci „jeden na jednoho“. Ve skupině se takto obvykle neprojevíme, to by intimita a společenství té skupiny muselo být dlouhodobější a většinou není prostředí zralé nebo zdravě důvěrné. Tady připomenu jednu z jógových NIJÁM – APARIGRAHA (nepřivlastňuj si, co ti nepatří – zde řečeno takto: Vyjádři svůj názor, pokud jsi o to požádán a jsi-li zralý odpověz!). Viděno z venku, pravomoci nás jógových učitelů nesahají dále než do roviny konzultanství.
Že někdy Vám připadáme osvícení? Tak věřte, že to je jen množstvím nabyté TRPĚLIVOSTI . Tu střádáme od praxe k praxi, od výdechu k nádechu, od jednoho týdne k dalšímu týdni, od lekce k lekci, od studenta ke studentovi. Taková trpělivost může občas prosáknout do barevného spektra naší aury a zapůsobit dojmem svatozáře. Osobně si ale myslím, že vím stejně málo, jako víte vy. Jen možná vnímám Vás více jako zrcadlo své. A mysl mi právě něco říká: „Není to sebeklam?“.
Domnívám se, že ta TRPĚLIVOST je pro jógového učitele stejným darem, jako jsou jeho darem pro jeho žáky ty jemně citlivě a taktně řečené instrukce, ale i učitelův laskavý pozorný přístup k detailům, příjemná intonace hlasu aj. Takže zůstaňme v klidu, přátelé. Opět nádech a výdech a budeme osvícení blíže, a to každý z nás. Udžíme-li si harmonii, rovnováhu a vědomí vlastního středu na dobu delší než pár chvil. Vydržte pokud možno s dechem v ásánách – takový je můj vzkaz na závěr. A učte se pracovat se směřováním svých myšlenek. Můžete je jen prodechnout a nechat být, přejít pozorností hlouběji za jejich obsah teď nebo později, ale také můžete přejít pozorností docela jinam. Nic se tím nevyřeší, ale i tato možnost tu je. Držme se obvyklých jógových pravidel, jám i nijám. Ale neobviňujme prosím Vás z neúspěchu starou dobrou jógu. To je vše, měla jsem potřebu se její čistoty zastat.
Poznámka: Inspirace k tomuto textu přišla ve snu.
