V září se synchronizujeme do rytmu společnosti. Jak se máte Vy kolem začátku školního roku? Kdo máte děti už odrostlé možná tolik nevnímáte. Každopádně přibylo aut v ulicích, vnímáte je také předpokládám. A pokud nežijeme právě v letovisku nebo uprostřed turistické oblasti, myslím že vnímáme každé ráno z aut vyskakující pomenší tvory s aktovkami a ti poletují nejrůznějším chaotickým způsobem také po ulicích. Nad nimi jejich anděl, říkám si vždy, když vypouštím své dva školáky samostatně do ulic. Co je ale zatím?
Utrpení mnoha vystresovaných rodičů anebo klidní harmoničtí a usměvaví dospělí lidé, kteří svým dětem na jejich cestě k samostatnosti mávají radostně z oken společného domova? Kéž jsem Vás teď rozesmála. My doma ráno za odcházejícími školáky z okna koukáme, avšak spíš proto abychom uzavřeli to bájné ranní mantírium a pousmáli se jejich způsobům. Baví nás pozorovat jejich zkratky parkem vedoucí pod zábradlím, avšak s aktovkami na zádech (vždyť kdo by přímou cestu obcházel po chodníku, když už ráno může zažít trochou dobrodružství). Jen ve zkratce, jak vypadá naše ráno: vstáváme už, obleč se konečně, svačinu nemáš, dopij to, zuby ještě, bundu, běž už prosím tě… a pak se přeladíme na svůj pracovní den! U nás trochu atypické, protože oba částečně pracujeme z domova, a to v systému zvaném povzneseně freelancers (česky na volné noze). Jak vypadá Vaše ráno?
Vidím ten chaos i jinde a přivádí mě to na myšlenku, kolik energie vydáváme na začátku školního roku, abychom se společensky synchronizovali. Někdy mám pocit, že mě osobně to stojí všechny mé jogínské síly. Abyste rozuměli, jogín má své rituály, ale jinak režim má jógový učitel o dost veselejší než zdravotní sestra, hasič či dělník pracující na směny. Pracujeme zpravidla kdy se dá. Často pracujeme ochotně a rádi i večer a dost často radostně také o víkendech. Občas se takový pracovní režim z týdne na týden docela změní a najednou je vše jinak, aneb to právě skončil jeden kurs a jinde začal jiný. Řečeno jen tak bez kontextu, pomyslíte si nejspíš no a co? Viděno z pohledu režimu rodiny, je to docela velkolepé. My jógoví učitelé jsme často každý den na jiném místě, pokud jsme si dosud nedovolili ten luxus vlastního jógového studia, o které je třeba také denně pečovat. Nenaříkám si, já si své povolání ne-li poslání vybrala a tak svůj úděl hrdě nesu, a to svými vlastními silami. O prázdninách si naopak většinou už trochu naříkám, že se celý skvělý režim mého týdne jaksi postupně rozpadl… Pochopila jsem, že je to nejspíš proto, abych pak v září zažila něco mimořádně nadčasového. Výhoda je, že ve školním roce vím, zda je pondělí nebo pátek. Což mi v létě dost často uniká. A taky, že každé ráno vstanu přesně na čas, kdy už se svět i se mnou vesele vrtí v bocích…
Pokud víte, jak si ulevovat od stresu, jestliže zhluboka vydechujete i častěji během dne, když dýcháte harmonicky třeba alespoň těch pár minut strávených na toaletě nebo během vzácného okamžiku, než se uvaří voda v konvici na čaj, dokonce někdo podobné dokáže i během míchání ranní ovesné kaše, pak jste vítěz! Vítězíte sami nad sebou, jak jinak v józe.
Kdybych nevěděla, že jsem-li jen uhnaná, raději sebou při doběhu do cíle na chvíli plácnu na zem a nadechuji klidně do hrudníku a později už i do břicha nebo, že jsem-li už dokonce mrtvá, tak rychle skočím aspoň na pár chvil do bojovníka nebo si v průběhu dne jen tak mezi řečí u kávy, jak se říká, vystřihnu pár pozdravů slunce… Kdyby tohoto nebylo, možná že bych na začátku školního roku trpěla i úzkostí, panikou, možná depresí z toho, jak se společnost synchronizuje do režimu přežití. Přežití trvá díky klimatu v Čechách vyjma podzimních prázdnin, srze to nemilované hluboké a temné období rovnodennosti, až do Vánoc.
Shanti shanti aum a prosím, ať mír dál zůstává především s námi, ale také s touto krajinou! A možná jeden tip na závěr, zkuste to sami se sebou po dobrém. Z dlouhodobého hlediska se nám to vyplatí.
