Po víkendovém zážitku se studentkami jógy, který připadl na překrásný podzimní víkend, jsem ještě druhý den v náladě prožitku přítomného. Těším se z toho, že Vám mohu napsat další krátký blogový článek. Vlastně píši rekapitulaci přítomnosti. Už to zní dost divně. Ale jak známo, přítomnost nečeká, proměňuje se v minulost stejně rychle, jako v budoucnost.
Zmiňovaný víkend se konal od pátečního podvečera do dřívějšího nedělního odpoledne. A vše to začalo obvyklou příjezdní hektikou. Tentokrát jedna duše na cestu z Plzně do jižních Čech zvolila raději auto než vlak a autobus, a tak přijela dávno po čase stanoveném pro začátek, neplánovaně. Další tři duše na cestě z Prahy se musely rozdělit do dvou příjezdních automobilů, a to kvůli havárii na dálnici, která plně zablokovala většinu Prahy a nedovolila jim se potkat na stanoveném místě. Do jižních Čech na malebný Žabovřeský mlýn tak dorazili se zpožděním asi jedné hodiny. Nejdříve byla překvapivě na místě duše z nedalekého 70 km vzdáleného Milevska, po ní až posádka písecká ze vzdálenosti 50 km a naposledy, ale včas pak posádka z Českých Budějovic (tj. 10 km vzdálené místo). Píši ten výčet schválně, zamysleme se… jak je to s tím tady a teď anebo s tím včas a pozdě? Jak to souvisí s přítomností? Jak to souvisí s jógou?
Na programu víkendu věnovanému průzkumu kraniosakrálního pulsu, kraniosakrální józe a meditacím všímavosti byly i ranní procházky, které jsem nazvala procházkami všímavosti. Od té doby, kdy jsem se touto technikou sama zabývala jen prakticky a intenzivně na jógovém workshopu v rámci svého zahraničního jógového vzdělávání, už uběhlo pár let. Tenkrát byla ta cvičení pro mě velmi intenzivním zážitkem. O tom, že zpívání manter doprovázené dechem a pobytem v ásánách může okořenit moji praxi, jsem dříve nevěděla nic. A o účinku takových cvičení v pohybu jsem nevěděla také vůbec nic. Pamatuji si, jak jsem se s vyprázdněnou myslí, tenkrát také za krásného počasí, procházela v Praze na Vinohradech Riegrovými sady a pak později podzimními ulicemi Helsinek. Jak jsem žila svým dechem při chůzi a smysli přitom byla plně při jejich pozorování. Bylo to nové a ta cvičení byla roztodivná. Byl to tenkrát z mého pohledu zážitek blízký osvícení. Tolik vhledu do přítomnosti jsem asi dříve nezažila nikdy a s vidinou, že kdykoliv později mohu po těchto technikách sáhnout a znovu je oživit, cítila jsem se jako v sedmém nebi. Rozhodně v klidu a smíru jsem byla velmi.
Těžko ze současné chvíle domýšlet a vypočítávat všechny výhody a klady jógových technik na podporu všímavosti, nebo těch na ukotvování přítomného okamžiku. Anebo popisovat jejich pozitivní dopad na mé zdraví a psychiku po letech občasného praktikování. Nechci tu totiž vůbec dělat propagaci oné certifikované metodě MINDFULLNESS, kterou zavedl do povědomí světa světoznámý autor metody mistr Jon Kabat-Zinn. Když pomineme všechna ta ostatní prováděná jógová cvičení ásán, dechu, meditace, které samy o sobě zpřítomňují – o tom není pochyb, pak Kabat-Zinnovu metodu ani její propagaci nijak nepotřebujeme. Už jsem od té doby vícekrát pořádala seminář, který toto téma pomohl předat dál jógu praktikujícím studentům a také jsem nejednou zařadila nějakou z technik do běžné jógové lekce, která byla vedená vlastně na docela jiné téma. Ani nevím, jestli kdy přišel někdo se zprávou, že techniky dál praktikuje a že mu dělají dobrou službu… Často ale odcházející studenti jógy vypadali šťastně a spokojeně. A já byla tímto šťastná a spokojená také. Ani tenkrát nebyl mým záměrem věhlasný anebo vůbec jaký ohlas, záměrem byla spíš přirozeností hnaná touha po sdílení a po zkušenosti předat poznané dál.
Jinak tomu, ale bylo o tomto víkendu. Mým záměrem bylo, aby seminář byl úspěšný. Rázem můžeme hodnotit a také srovnávat. Lidská mysl totiž čeká na pouta poměřování. Svého myšlení jsme přece pány! Tedy, do toho… mysli běž kupředu. A o slovo se opět hlásí pan sympatikus, ten řídící přebírá vládu nad naším konáním a už se pracuje na plné obrátky (vysvětlení: Nervy sympatické patří mezi skupiny vegetativního (autonomního) nervstva, jehož funkce nepodléhá naší vůli. Sympatické a parasympatické nervstvo působí navzájem antagonisticky, sympatikus zrychluje srdeční činnost a jeho mediátor je noradrenalin a adrenalin. ) Pracujeme na porovnávání. Kritická mysl se případně zamyslí nad tím, zda nejde o srovnávání nesrovnatelného, ta pozitivní ji však oponuje výrokem, že porovnání se nám bude později hodit. A jsme v pasti, není to výborné! My jsme se sice právě před chvílí rozhodli, že se zvedneme ze židle a půjdeme se napít čisté vody, protože máme žízeň. Ale ve skutečnosti naše mysl je teď zaměstnaná jiným, a to velmi zajímavým úkolem… Proto to neuděláme a dalších pět minut trpíme žízní?
Procházky všímavosti jsem si v krajině, kterou jsem záměrně nazvala pracovně krajinou všímavosti, užila opět jako bohatou a krásnou a svým způsobem nesdělitelnou zkušenost. Vlastně ani v běžném svém životě nevyrážím obvykle na procházku časně po ránu, pokud tedy právě nemířím na autobusové nádraží kvůli vzdálené cestě anebo výjimečně k lékaři na ranní odběr krve… A už jen to, že cíl je zřejmý, narušuje myšlenku MINDFULLNESS neboli bezcílné, soustředěné, vědomé a přítomné praxe VŠÍMAVOSTI.
V krajině všímavosti se objevovali úžasné okamžiky procitnutí do tady a teď, s ranní mlhou, barevnými listy, jemným větrem i ranním sluncem. Zážitky oslnivé nejen svojí podstatou, ale především možností tady a teď zažít ten okamžik, který na docela krátkou chvíli podrží naše srdce v dlaních, dá pocítit výdech a otevře oči do široka, a to před tím než opět nenávratně zmizí. Zmizí v mlze, v barvách podzimu, odvane ho jemný vánek či přesvítí další odhodlaný ranní paprsek Slunce. Zastavte se někdy, na okamžik, s přítomnou všímavostí ve svém nitru… bez ohlížení se na pocity a myšlenky minulosti, přítomnosti, budoucnosti, jděte jen tak a bez většího cíle.
Namasté podzime! Namasté účastnice podzimního víkendu na Žabo mlýně, bylo to krásné!
