BLOGOVÉ ČLÁNKY
„Já si myslím, že to ta jóga minule, že mi to nějak neudělalo dobře.“ Jedna z vět, které slýchávám velmi zřídka (naštěstí) vedle těch posluchačsky oblíbenějších, jako například: „Ach to je paráda, cítím se jak v ráji.“; „Je mi teď tak krásně.“; „Potřebovala bych to cvičení každý den…“ Pravda je, že po lekci se toho o cvičení občas hodně...
Po krásném víkendovém zážitku s jógovými seminarystkami, který připadl na překrásný podzimní víkend, jsem ještě druhý den v náladě prožitku přítomného a tak se těším z toho, že Vám mohu napsat další krátký blogový článek. Vlastně spíš píši rekapitulaci přítomnosti. Jak známo přítomnost nečeká, přeměňuje se v minulost stejně rychle, jako v budoucnost. Zmiňovaný víkend se konal od pátečního podvečera do nedělního popoledne...
V září se synchronizujeme do rytmu společnosti. Jak se máte Vy kolem začátku školního roku? Vy, co máte děti už odrostlé možná tolik nevnímáte. Ale vzpomínáte si? I tenkrát přibylo aut v ulicích, vidíte je teď také předpokládám. Teda pokud nežijete právě v letovisku nebo ve středu turistické oblasti, myslím že vnímáte, že z aut vyskakují tvorové s aktovkama a titéž poletují různě...
Znáte to, když začínáte s novou činností a blízko u Vás stojí ta paní, co nosí jméno „Nesebedůvěra“. Nebo její lepší kolegyně „Chybná míra“. Ony třeba nemusí být ani moc silné, výrazné, pod vrstvou přirozeně vypadajícího make-upu možná skrývají bodrý úsměv, nicméně jsou jaksi přítomné. A vy v té chvíli vlastně sami nevíte, co víte. Tak to přesně jsem zažívala...
Často přemýšlím o motivech, které mají studenti k návštěvám mých lekcí. Já to mám jasné. Jóga mi dělá dobře. Službu mi dělá už několik let a důvody k ní mám vlastně vážné, zdravotní. To je velmi osobní, tak o tom někdy jindy. Také proto jsem se rozhodla to dobré předávat dál. Jóga je totiž mé poslání. Nazřela jsem to už...
Ema Rybářová